Tak sem se rozhodla že vám sem napíšu povídku...no ale bude jen jedno dílná..:D Já nejsem schopná psát víc dílů...no a hlavně si myslim že to bude zajímavý...dopředu děkuju všem který si to přečtou...je to takový divný..:D Tak komentujte :D
Už jako malá jsem milovala vánoce,a teď tomu není jinak. Možná vám to přijde divný když je člověku sedmnáct,ale co. Vypadá to že tohle budou poslední vánoce s rodičema. Čtyři roky chodím s Mikem. Je o necelý rok starší jak já a chceme spolu bydlet. Ano až mi bude osmnáct odstěhuji se k němu. To bude v červnu. Má svůj byl v centru,bude to prima. Mám ho ráda,je hodný. Nějaký ty peníze máme. No ale hlavní je že se zamlouvá i našim. Oni to přežijí,horší to asi bude s mladší sestrou. Lily mě má hodně ráda. Ale musí to zvládnout. Její sedm a já si kůli ní nechci zkazit život. Možná to zní sobecky ale je to tak.
Jako každý Štědrý den (za poslední čtyři roky) jsme šli s Mikem na odpolední procházku. "Ježíšek" u nás chodí kolem sedmé nebo osmé hodiny takže jsem s ním mohla být do šesti.
Bylo něco kolem druhé když jsem vyrazila před dům. Mike už tam namě čekal. "Ahoj lásko" usmál se. Místo pozdravu jsem mu dala pusu. "Tak jak ses celý den měla?" zeptal se se svým neodolatelným úsměvem. "Šlo to,ale těšila jsem se na tebe" usmála jsem se. Chvíli jsme mlčeli. Mike mi celou dobu přišel nějaký divný. Pořád se ohlížel a byl nervozní. Nebrala jsem to jako velký problém,jeho rodiče nebyli moc šťastní že si mě k sobě chce nastěhovat. Chtěli aby studoval a byl z něj lékař. Ale on nechtěl,a to byl asi hlavní problém. A tak se často stalo že jeho matka šla tajně za námi a chtěla si ho odtáhnout domů. Myslela jsem si že jde opět o mámu. Jenže tentokrát jsems e strašně pletla...
Asi kolem páté jsme si šli sednout na lavičku na náměstí. Sníh nám pod nohamy vesele křupal a my jsme se vesele bavili. Když jsme seděli několik minut na lavičce,začalo sněžit. Smála jsem se a chytala vločky. Mike se pochvíli přidal a byli jsme šťastní. Už byla tma a lampy svítily. Bylo to šíleně krásný a romantický. Když jsem to Mikovi řekla začal se usmívat a vlepil mi pusu.
Sedli jsme si na lavičku,a najednou se za námi ozvalo křupnutí větví. Oba jsme se otočili. Mike vyděšeně a já zvědavě. Oběvila se za námi postava,a za ní další dvě. "Katherino,utíkej!" zakřičel na mě Mike. Nechápala jsem ho. Poznala jsem jeho bratra Tima a jednoho jeho kamaráda.Toho třetího jsem nepoznala ale vypadal starší než oni dva. Vždycky se k nám chovali pěkně. Tim byl jediný který nás z jeho rodiny přijal.
Nevěděla jsem proč,nebyla jsem takový ten člověk co se nechá ovlivňovat a to ani milovanou osobou, ale v Mikově hlase bylo něco co mě donutilo poslechnout ho. Začala jsem utíkat.
Slyšela sem Mikovi kroky za sebou. Po chvilce se za námiozvali i další kroky. Utíkala jsem,nevěděla jsem kam a bála jsem se že mi ujede noha a spadnu. Mike ale stále nezastavoval a tak jsem stále běžela. Zahnula jsem směrem k hřbitovu. Byla to chyba. Cesta byla rozkopaná. Kličkovala jsem mezi děrami v zemi a utíkala. Najednou jsem uslyšela ránu,otočila jsem se a Mika nikde neviděla. Pochopila jsem,spadl do jedné z děr v zemi. Okamžitě jsem se rozběhla zpátky a uviděla ho ležet na dně,bez hnutí. Rozbrečela jsem se. Neměla jsem sílu se kouknout jak blízko jsou ti tři. Nevěděla jsem proč před nimi vlastně utíkáme. Nevěděla jsem co se stalo. Ale bylo mi jasný že v nejbližších vteřinách skončím v šesti metrovém výkopu. Nadně byli kameny. Bylo mi jasné že to nepřežiju. V tu chvíli mě někdo silně praštil...
Btw. Neni to zatim v rubrice..až nebudu líná udělám nějakou povídkovou..