
30. ledna 2007
Jaký bylo tour?
Bylo úžasný! Bylo pro nás úžasný pozdravit Američany.
Bylo úžasný! Bylo pro nás úžasný pozdravit Američany.
Řekni o tom něco víc, jaká byla odezva?
Hodně dobrá. Moc se o nás nevědělo, když jsme jezdili s první nahrávkou, ale teď jsme jeli na Warped Tour na ty stejný místa, v létě, tak jsme zpátky a přijeli jsme je pozdravit. Pak jsme přijeli zpátky v červnu, už s naší šou napříč Státama. To bylo aktuální tour kdy jsme potkali hodně lidí, kteří nás vůbec neznali, ale možná o nás slyšeli, ale nikdy nás neviděli. Byla to sranda.
Musí to být divný pocit, protože vy jste hodně známí v Kanadě, ale pro Američany jste poměrně noví.
V určitých částech Ameriky jsme udělali hodně - ale jenom v některých městech. Hrajeme v Detroitu, a hodně lidí přijde taky z Windsoru a přilehlých oblastí. Všichni jsou skvělí, Kanadští fanoušci jsou všichni skvělí. Amerika je prostě větší země, abys měl úspěch, musíš té zemi věnovat čas.
My jsme si vybrali, že se budeme víc věnovat Kanadě a Evropě a zámořským státům. Myslím, že většinou jsou kapely poznamenaný tím, že chtějí zaplnit díru na americkým trhu. To nikdy nebyl náš cíl. Chceme být prostě v pohodě a koncertovat tam, kde chceme, tak to děláme, s tím, že nebudeme v MTV. Nejsme tam ani podporovaní rádiama tak jako v Kanadě. Je v tom něco víc, a je to super, protože - i bez toho že by nás hrály rádia - když jsou lidi, kteří nás chtějí vidět a my hrajeme na malých místech napříč Amerikou - je to perfektní.
Jaký bylo tour s Rise Against?
Pověsili jsme se na ně na Warped Tour a pak už jsme byli všude spolu. Byla to jedna z těch věcí, o kterých jsme mluvili - chtěli jsme hrát se všema spřátelenýma kapelama z Kanady, a všech jsme se ptali - víš, ptali jsme se Moneen a Anti Flag a Rise taky. A když přijeli zpátky, řekli "jasně".
Vypadá to, že jste udělali dobře, že se posbíraly dohromady všechny kapely kolem Toronta, jako je Moneen a ostatní.
Stejný kapely jako Moneen - byli kolem nás taky tak dlouho... Je to srandovní záležitost - když lidi - je to požehnání a prokletí zároveň když máte - zažili jsme takový věci, o kterých se nám nikdy, nikdy, nikdy, nikdy ani nesnilo. To, co teď děláme, o tom se nám nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Byli jsme nezávislí deset let a snažili jsme se zuby nehty dostat se tam, kde jsme teď. Vlastně jsme v našich životech riskovali všechno, aby to takhle dopadlo.
Je to kurva blbý, když si lidi myslí, že jsme takhle zazářili z ničeho nic, že jsme se vyšvihli přes noc, přitom jsme na tom dělali celý život. Ale lidi, kteří nás znají a kteří jsou s náma delší dobu, rozumí tomu, co děláme.
Je to pro vás uspokojující, čeho jste dosáhli?
Jasně. Jasně. Vždycky si pomyslím: Ježíši, dal jsem tomu všechno, všechno co jsem kdy měl... Nikdy jsem nechodil na vysokou, nikdy jsem nechodil na univerzitu. Nikdy jsem neměl šanci, dělat tak úžasný věci. Pro mě, je to všechno, co jsem kdy chtěl dělat, jediná věc, o které vím, jak ji dělat. Abych byl upřímnej, nejsem moc dobrej v ostatních věcech. Kurva, to je sen, kterej se splnil, ať už to trvá jakkoli dlouho. Ale jsme šťastní že máme příležitost aspoň na chvíli si užít tu srandu a žít svoje sny.
Chci se zeptat, jak to dopadlo s Fucked Up?
Tak jo, to je velká příležitost pročistit vzduch. Jak to dopadlo s Fucked Up - slyšeli jsme, že jsou úžasní. A já jsem si je poslechl, protože mám rád dobrou hudbu, ještě když teda pochází ze stejnýho dvorku jako my, víš? (Jakože z Kanady). Ten dlouhej příběh zkrátím. Náš kytarista Ian šel navštívit nějaký kamarády, který měl za městem, do kterýho jsme zrovna přijeli - jednoho kluka, našeho přítele a jeho holku. Chtěl se s nima vidět a ukázat se jim, vzít je na večeři.
Řekl, že bude v Bovine, protože to je jeho oblíbená putyka. Ian tam teda přišel, nebyl tam asi pět let, tak se tam potkal s těma kamarádama, dali si večeři a tak. Fucked Up tam zrovna hráli, když tam Ian byl. A jeden z těch borců mu začal nadávat a pak pravděpodobně na tom pódiu měli na nás ňáký kecy. Tak to bylo, ale my jsme si řekli "to je v pohodě", asi ňáký nedorozumění, a nic se vlastně nestalo.
Jenomže pak jsme napsali písničku "Where is the line", a oni si mysleli, že je to o nich. Ta písnička je o Now Magazine a o džezových fanoušcích v Torontě. Není to nic o Fucked Up. Nic. Nula. Nebyli tím myšlení. Nechtěli jsme dělat špatnou krev, myslíme si, že je to dobrá kapela a přejeme jim jenom to nejlepší. Když napsali písničku "The Line" jako odezvu na nás, to už je fakt ale debilní, debilní věc, ale nakonec stejně nechcem dělat zlou krev. Všechno co se stalo, je asi nedorozumění. Už o tom moc nemluvíme, nedává to smysl.
V každým případě, když nás nemají rádi, tak je to v pohodě, ale my s nima nechceme válčit. Myslí si, že ta písnička je o nich, ale není to pravda. Nakonec to není kurva největší problém na planetě zemi, že nějaký kapely nemají rádi jiný kapely.
Nemáš rád Now Magazine, to je to, o čem mluvíš?
Jo, Now Magazine nás nikdy nepodporoval. Nikdy nám nepomohli, jednou tam dali ňáký posraný recenze a to nám fakt nepomohlo. Ale není to jenom Now, když jdeme do klubů, do nezávislých klubů, tak se tam na nás lidi dívají zvrchu. Víš co myslím - jakože "fuck off". Když tam jenom přijdeme relaxovat a dát si pivo, víš co myslím?
Uplynuly tři roky mezi vašima dvěma nahrávkama, bylo to kvůli koncertování, nebo to byla tvůrčí krize?
Rozhodně to bylo hezčí, než tvůrčí krize, bylo to koncertování, koncertování, koncertování. Nemohli jsme přestat - legrační na té nahrávce je to, že sme v Kanadě nemohli nic moc dělat, musel uplynout rok a půl než jsme to realizovali.
Tak jsme pokračovali v koncertování po Evropě a pak jsme se vrátili zpátky a řekli jsme si - co se to kurva dělo po celý ten rok a půl?
Takže pak si vezmem na měsíc volno, abysme mohli relaxovat a dát se dohromady. A potom začneme pomalu ale jistě psát. Ale po tu dobu nebudeme mít žádný turné, asi devět měsíců nám zabere psaní, nahrávání a pak to všechno půjde do finále.
Očekávání vaší druhé nahrávky bylo velké.
Jo, víš to stejně dobře jako já, že kapely, který mají dost dobrou první desku, každá se chce udržet, ale, důvod, proč některý kapely vydávají hrozný sračky je ten, že je na ně vyvíjený nátlak.
Ale my to fakt chceme dělat vážně, tuhle práci, sílu hudby.
Věříme, že napíšeme ty nejlepší písničky, jaký vůbec můžeme. Ale někdy to může být na dýl, ale nakonec to pro nás bude výhoda a snad lidi, kteří nás mají rádi nakonec ocení to, že jim dáme kvalitu a ne věci vysypaný z rukávu.
Docela dobře se vám daří udržovat tu stejnou sestavu...
Pořád ti samí kluci!
Co je nejdivnější na těchto dnech?
My se v podstatě cítíme jako staří chlapi na tour, což je fakt směšný (směje se). Máme kolem 30, 31 let, Aaronovi bude 32 příští týden. Potkáváme kapely, kde hrajou lidi, kterým je kolem 21, a ti se nás ptají, kolik nám je a když řeknem že kolem třiceti, říkají "Cože?!"
Abych tak řekl, cítíme se jako staří chlápci polovinu času, ale má to svoje výhody - víš co je srandovní? Mluvil jsem s několika lidma z různých kapel a některý z těch kapel se rozpadají, rozbíjejí, mění členy a tak. Jedna z věcí, za kterou jsme šťastní je to, že když jsme byli mladí, sdíleli jsme společně výhry a porážky, a bylo to to, co jsme chtěli. Všechno ostatní je až na druhým místě, přítelkyně - druhotný, práce, zaměstnání, škola, příležitosti, všechno ostatní je prostě druhotný, protože všichni jsme chtěli být v kapele, víš?
Myslím, že jedna z nejtěžších věcí v kapele, je najít ty samý členy, kteří budou mít ty samý cíle, že budou chtít být v kapele, a né že na prvním místě bude chtít být někdo účetní, a kapela bude druhá. Je to nanic, když vidíš kapely, který toho udělají tolik, a potom se rozpadnou, protože někdo si prostě řekne - tohle nechci dělat, a pak ten člen prostě kapelu opustí a oni jsou v prdeli.
Určitě jste každý jiný, ale zdá se, že držíte pohromadě, a to je sám o sobě úspěch.
Jo, díky. Jedna z věcí, který děláme jako kapela je to, že respektujeme svoje odlišnosti a využíváme toho, jak je to pozitivní. Já mám rád hip hop, jsem velký hiphoper a taky mám rád ska a starý reggae a takový ty věci, ale jak dospívám, tak nejsem moc rockový fanda, nemusím tady ty věci, nikdy jsem nemusel metal, nemyslím si, že Fubar je srandovní, víš co myslím, ale to jsem já. Měl jsem radši Clash, Pistols a Public Enemy, kdysi, a to se moc neslučovalo s Iron Maiden a Judas Priest, víš co myslím?
Ale někteří kluci v kapele milujou ty metalový věci a rockový věci, jako jsou Rush a tak. Je to fantastický, není to můj šálek čaje ale oni respektují to, co já mám rád a já respektuju to, co mají rádi oni. Což je skvělý, protože pak si třeba sednu a poslouchám nahrávku Rush, a poslechnu si některý čísti, který jsou tam dobrý. Protože miluju bubny, nebo - víš co myslím? Je to jenom proto, že respektuju tu naši rozdílnost.
Některý z bezejmenných Kanadských kapel berete s sebou na turné, u některých kapel vidíte jak vás dohánějí, není to trošku rozčilující?
No, moje nejoblíbenější skupina v Kanadě byli Death From Above 1979 a my jsme je vzali sebou, jezdili jsme s nima na turné, zkoušeli jsme, strašně jsme je milovali a potom se rozpadli, to je na hovno. Ale já jsem strašně pyšnej na Metric a Cancer Bats, jejich nový album je opravdu dobrý.
Slyšel jsi to?
Tak tohle jsem nečekal. Když máš rád The Bronx a když máš rád víc těch hardcorových a rockových věcí...předtím jsi to popřel.
Jo, taky jsem byl překvapenej, když jsem to slyšel. Bože, já nevím, tohle není nic jinýho, než co jsem mohl myslet před chvílí. Já si jenom myslím, že je to dobrý, že máme takovou scénu, nejenom punkovou scénu nebo hardcore, mluvím o tom, jaká scéna je v Kanadě, víš? Od kapel, jako Arcade Fire a Broken Social Scene, až po kapely jako K-Os, víš, to je spousta dobré hudby která přišla z naší země, a to je osvěžující.
The Tragically Hip vydali novou desku, tak-
Slyšel jsem jejich novou písničku, není špatná.
Já jsem to neslyšel.
No jo, já jsem nikdy nebyl velký fanoušek, ale mám rád to co dělají. A ta nová písnička není špatná.
Dívej, když jsem chodil na vysokou, tak říct, že nemáš rád The Hip bylo jako říct, že nemáš rád hokej.
To je jako když se dostaneš do slepé uličky v Molson Canadian market (smích). Víš co myslím? To je mentalita studentských spolků, který byly jako narůstající antikrist.
Vaše album bylo dost dobrý, když bylo realizovaný, myslíš si, že to byla dobrá věc?
Jo. Vyšlo to tady bez ohledu na to, že bysme to plánovali realizovat. Zkoušeli jsme si vybojovat tolik času, kolik jsme jen mohli. Ale nakonec jsme si řekli "proč se starat?" Ale opravdu, co můžeš udělat, je nekontrolovat to, musíš to jenom správně uchopit.
Chci ti říct jednu věc, mít věc jako Myspace a věci jako tohle, to nám totálně pomáhá dělat věci, který jsme nikdy nepokládali za možný. Potkali jsme se s hodně lidma z Ameriky a Západní Evropy a Austrálie, ti lidé nás objevili skrz Myspace a to je úplně úžasný, že všechny kapely mají takový skvělý možnosti, který neexistovaly před deseti rokama. Před pěti rokama.
Nedávno jsi chtěl opustit Anglii v polovině turné. Byl jsi tak vyčerpaný?
Díky za tuhle otázku. Ne, ztratil jsem někoho, kdo mi byl hodně blízký. To bylo fakt kurevsky hrozný a strašný a děsný, ale přišlo to lepší a bral jsem to tak, jak to je, den za dnem. Ale jsou věci, jako tahle, co se stanou v tvým životě, staráš se o někoho tak moc a není nic, co bys pro toho člověka neudělal... Chce to jenom otevřít oči a pak zjistíš, že tvoji přátelé a tvoje rodina a lidi, kteří jsou v tvým životě všechno, jsou prostě všechno, a ostatní věci jsou druhotný, víš? Bylo to tvrdý, jít do minulosti, ale přišly lepší věci. Dík, žes zeptal.
Žádnej problém, máš moje sympatie a já ti přeju jenom to nejlepší.
Dík, brácho.
Poslední věc, na kterou se chci zeptat - nemůžu teď přijít na ty správný slova - pronásledovala vás homofobie, když jste hráli ve Státech? (homofobie je strach z homosexuálů)
Homofobie? Jo, dobře, ječeli na mě, lidi na mě křičeli ňáký urážlivý, hnusný věci, víš, ale to je v pořádku. Co jsem měl dělat? Nemůžu se postavit svalnatým fotbalistům, co měří 6 stop 10 a ječí na mě.
Mohl by sis omotat mikrák kolem hlavy.
Je spousta agresivních částí v Americe. Máme příležitost se potkat se spoustou fakt skvělých lidí a kapel, jsme kamarádi s Rise Against, s Thursday, a je spoustu skvělých lidí, kteří přijdou na naše vystoupení. Ale, víš, někdy potkáš někoho ožralýho na baru, a když zrovna neleží, chce se s tebou rvát, víš?
Vzpomínám si na rozhovor s At the Drive-In a to byl důvod, proč potřebovali dělat hardcore.
Je to jedna z mých oblíbených kapel.
Vím, že jsi pracoval s Alanem Crossem. Jaký to bylo? (Alan Cross je hlasatel v rádiu The Edge)
On je nanejvýš úžasný člověk. Bylo pro mě potěšením s ním pracovat, a upřímně, byl jediný důvod proč jsem dělal v rádiu. Poslouchal jsem ho, a všechny ty informace, byl jsem na tom závislý. Žil jsem v tomhle zasraně malým bytovým komplexu a měl jsem takový malý rádio, a užíval jsem si to, dycky jsem si sedl, když mluvil a poslouchal jsem slovo boží.
A potom jsem dostal práci v the Edge a oni věřili v moje schopnosti a dali mi práci - vynášel jsem odpadky a zametal chodby, a když jsem pracoval, dělal Alan svou šou a v té době se mnou nechtěl mluvit, a já jsem za ním přišel mu říct "ahoj", ale on si sedl a začal pracovat a já jsem zase šel. A za šest měsíců mi řekl "Jdi do Tower Records" a při dalších záležitostech se pak obracel na mě, seděl jsem tam s ním, čmáral jsem mu do textů zvýrazňovačema, a tak jsme se stali přáteli. On je skvělý chlap. Myslím, že můžeme být strašně šťastní, že máme příležitost cestovat kolem a slyšet rádiový stanice, to taky nemůže každej.
Ten chlap je jako hudební encyklopedie.
To je šílený, je to fakt šílený. Jenom si tak sedíš, a zeptáš se ho "Co si myslíš o Pistols?" a on o tom může mluvit hodiny.
